Blog Online Fitness

Zdravě v kuchyni

O davovém šílenství zvaném ,,zdravá strava" s výživovým poradcem Martinem Jelínkem

V principu se jedná o výrobky, které jsou obohacené o nutriční složky (vitamíny, minerální látky, různé druhy vlákniny, bílkoviny, antioxidanty…) v takovém množství a často i spektru, ve kterém se běžně v potravinách nemohou nacházet. Důvody nespočívají jenom v neschopnosti zemědělců vyprodukovat kvalitní potravinu, ale především v limitu jednotlivých rostlin stanoveném samotnou přírodou.

Na první pohled se vše tváří skvěle – produkt je obohacen o určitou složku v takovém množství, aby měla dle tvrzení zákonodárců příznivý vliv na náš zdravotní stav. Kombinace dobře vypadajícího obalu a vhodně zvolené marketingové strategie vytvoří u zájmové části populace domnění, že si kupuje poživatinu naprosto nezbytnou pro svoje zdraví. Už se ale nepozastaví nad obsahem přidaných aditiv, neptá se po zdroji surovin, ze kterých se vyrábí, nepátrá po potenciálním obsahu geneticky modifikovaných složek ani nezjišťuje, jakými teplotními procesy při zpracování potravina prošla. To jsou všechno faktory, které přímým a neodiskutovatelným způsobem ovlivňují výslednou kvalitu toho, co my jako spotřebitelé považujeme na první pohled za zdravé.

Vyvstává tedy otázka, kdo je na vině. Můžeme obviňovat legislativu ze šíření zmanipulovaných a lživých informací. Nebo máme možnost hledat jiné dodavatele. Trh je naštěstí ekonomicky natolik zralý, že i v oblasti zprofanovaného potravinářství nabízí možnosti snadno dostupných a cenově vcelku přijatelných výrobků.

Má tedy v dnešní době vůbec smysl používat pojem „zdravá výživa“? To, co se tváří na první pohled zdravě, v mnoha případech odporuje zdravému rozumu a způsobu uvažování. Bylo nám ze strany odborníků placených státem řečeno, že zdravé je to, co obsahuje určité látky s nutričním charakterem. A protože jsou tyto informace stvrzeny vědeckými studiemi, není možné o nich pochybovat.

Význam slova „zdravý“ je ale silně relativní. Co je zdravé pro mě, nemusí být prospěšné pro mého souseda nebo dokonce i rodinného příslušníka. Každý z nás je dokonalou individualitou ve všech směrech. Máme jiné rodiče a předky, odlišujeme se vzájemně úrovní kvality a objemu konzumované stravy, pitného režimu i pohybové aktivity, jiný je spánkový režim nebo emoční stres. Kdo mi zaručí, že potřeba vitamínu C je u mě stejná jako u mého kolegy v práci? Je možné, aby konzumace sójových výrobků obsahujících fytoestrogeny, které se v posledních letech dostaly na výsluní zájmu, ovlivnila rovnováhu hormonální regulace stejně pozitivně u žen jako u mužů nebo dětí?

Není v pořádku, když podlehnu tvrzení reklam podporujících konzumaci mléčných výrobků a neuvědomím si, můžu být alergický na laktózu nebo některé bílkovinné frakce. A to se stále bavíme o potravinách nebo látkách, které jsou propagovány jako zdravé.

Všichni ti, kterým se podařilo prokouknout takto nastavené dogma a současně používají ke každodenní činnosti vlastní mozek, začínají svůj slovník měnit a používat nový, smysluplnější pojem – „racionální strava“. Do této kategorie patří takové potraviny, které vyhovují právě mojí vlastní individualitě.

Jak postupovat?

Pokud mě osud zavál na stranu přibližně 25% menšiny, která trpí laktózovou intolerancí, nebudu logicky považovat mléčné produkty za zdravé a vyhnu se jim.

V zimním období nebudu poslouchat tvrzení odborníků papouškujících dávno přežitá dogmata o tom, jak jsou citrusové plody důležité. Zkušenosti podpořené vědeckým poznáním říkají, že mají na tělo ochlazující účinek, jejich konzumace uprostřed zimy proto není logická a ve výsledku ani zdravá.

Pečivo, které je propagováno jako vícezrnné, nebudu kupovat, protože obsahuje celozrnný šrot, který mi mechanicky poškodí střevní sliznici.

To, co je propagováno jako zdravé, tedy v žádném případě nemusí (a ani nebývá) racionální neboli rozumné pro moje vlastní zdraví.

Jaká potravina je tedy racionální?

Obecně taková, která vyhovuje všem základním požadavkům mého organismu pro daný okamžik. Měla by tedy mít takové vlastnosti, které moje zdraví podporují, ne brzdí nebo poškozují.

Mezi tyto charakteristiky nepatří jenom obsah všech biologicky aktivních látek, ale i poměr mezi nimi, celkové množství energie, kterou tělu dává i odebírá procesem trávení, termický účinek nebo acidobazická charakteristika.

Tak trochu naše uvažování v oblasti nákupu potravin připomíná pomyslné kráčení s davem – pokud pastýř píská tu správnou písničku, stádo se semkne a táhne za jeden provaz.

Dnešní medicína naštěstí prokazuje, že je schopna ukázat prstem na dvě hlavní příčiny vzniku nejčastěji se vyskytujících zdravotních potíží. Jsou to strava a stres.

Tvrdí, že strava vše ovlivňuje z 50 až 60% - svým způsobem tady platí otřepané klišé „Jsme to, co jíme“. A jestliže nás potravinářský průmysl krmí takzvaně zdravými potravinami a současně medicína prokazuje, že zdravotní situace celé populace se nejenom že nelepší, ale naopak zhoršuje, stává se pojem „zdravá výživa“ tak trochu komedií s velmi nešťastným koncem.

Stádo je potřeba živit - v oblasti zdraví ale většinou vyhrává ten, kdo jde proti hlavnímu proudu a sám hledá cesty vedoucí k posílení vlastního zdraví.

Autor: Mgr. Martin Jelínek