Blog

Sportuji odjakživa, kam až moje paměť sahá. Začínala jsem na atletické dráze s plátěnými tretrami, které namísto kolíků měly malinké šroubečky, které se při každém šlápnutí víc a víc zařezávaly do chodidla, občas při čtyřstovce mi některý upadnul, a to teprve byla paráda. Tehdy bývaly dráhy škvárové, když zapršelo, tretry putovaly do pračky. A taky tričko a kraťasy. A rovnou na šedesát stupňů, ať špína a pot zmizí navždy.

Jednou z velmi kladných výhod pravidelného cvičení je to, že se vám rázem zvedne sebevědomí. Alespoň u mě to tak funguje. Občas se přistihnu, že se obdivně pozastavím u zrcadla, což se mi stávalo naposledy v těhotenství. Jenže to jsem žasla, jak rychle jsem se stávala širší, než delší.

Slíbila jsem, že vám nebudu kecat. A tak tentokrát opět bez obalu. Vždy jsem si říkala, co ty matky kecají, že nic nestíhají. Co celý den jako dělají? Dyť mají jen ty děti a o nic jiného se nestarají! Joooo, já bláhovááá!

Tak co, jak Velikonoce? Netrápí vás výčitky? Mě naštěstí ne. Dokázala jsem se mírnit a zároveň přidat i nějaký pohyb pro radost. Jak jsem minule psala, ke cvičení jsem přidala taky očistu těla a snad to zabírá. Okolí mě zase chválí za to, jak vypadám a já už taky pomalu cítím, že se začínám dostávat zpět do svého předtěhotenského těla.

Jsem vlastně člověk, který celoživotně hubne. Nevím, možná je to mou postavou, možná tím, že jsem často neměla čas dodržovat správné stravovací návyky. Nebo to byla jen výmluva? Každopádně, vždy potřebuju nad sebou nějaký bič.

Snídaně je základ! A teď, když už od rána pěkně zahřívá sluníčko, si úplně ve startu dne libuju. Co naplat, že musím strkat pomyslné klíčky (rozumějte snídani) do zapalování mého těla pořád časněji.

Je to tu, můj první bojkot. Lupnutí v zádech + následná absence internetu a je z toho týdenní přestávka ve cvičení.

Ach jo! Tak jsem si plánovala, co Vám zase po týdnu napíšu a jaké nové zkušenosti a dovednosti jsem za další týden získala, ale to počasí? To je čára přes rozpočet! Už nevím, co jsem a kdy jsem chtěla. Prostě jen cucám energii z každého slunečního paprsku. To je něco na mě.

Ty kokos! Mám křeč zadku. Zatuhla sem na čtyřech při cvičení a už chápu, co znamená Body Rock se Zuzkou Hajdukovou. Můj zadek je teď fakt rock – kámen!

Není to vždycky jednoduché. Taky Vás štvou krásné, známé, ale i neznámé ženy, kterým jde hubnutí samo? Nebo ještě hůře. Ty typy, které ani nikdy v životě nemusely hubnout? Hnus! To já Vás uklidním. Do téhle nechutně provokativní kategorie rozhodně nespadám.

Říkám si, co si asi tak musejí o mě myslet naši sousedi. V posledních dnech se z našeho bytu pořád častěji ozývá hopsání, dupání, funění. Ráno, v poledne, večer. Prostě pořád.

Začít! Tohle pro mě bylo vždy nejhorší. Vstát, donutit se obléknout, jet přes půl města a znovu se převlékat a jít cvičit. Jo! Kdyby šlo jen o samotné cvičení, tak bych neváhala. Zbožňuju pohyb. Nejen pocit unaveného těla, ale i to sebevědomí a radost z dobře odvedené „práce“. K mému povolání se navíc tak nějak i hodilo vypadat dobře. Jako reportérka hlavních zpráv Prima FTV jsem tu povinnost prostě měla.